Petr Vlk patří mezi ty kuchaře, kteří raději než vyumělkované gastronomické umělecké dílo v rámci fine diningu připravuje obyčejná a poctivě uvařená jídla. Sám otevřeně přiznává, že žádný vyloženě oblíbený pokrm na přípravu nemá, vždy ale rád uvaří jakoukoliv hotovku. „Nejsem žádný takový ten zdobílek, nebaví mě crcání s tím, aby každé jídlo vypadalo stejně. Nejdůležitější je, aby to chutnalo, to pak oželím, zda je tam o naaranžovaný lísteček řeřichy méně, nebo více,“ vtipkuje Vlk v nové epizodě podcastu Chef Arena.

Burger – asi první věc, která se člověku vybaví, když se řekne americká kuchyně. I v Česku již dávno nejde jen o doménu fastfoodů, ale můžeme si v našich podmínkách vychutnat originální a lahodné burgery. Jedním z těch, kteří Čechy naučili jíst poctivé burgery, je bezpochyby i Matouš Petráň, který už téměř deset let provozuje restauraci Dish, dlouhodobě hodnocenou mezi nejlepšími tuzemskými burgrárnami. „Když jsme otevřeli, marketing za nás dělali hosti. Byla to doba tak trochu burgerového šílenství, kdo neměl fotku z Dishe, jako by nebyl. My vlastně nedělali pro propagaci skoro vůbec nic,“ vzpomíná Petráň.

Ty nejlepší kuchaře často naleznete i mimo velká města a metropole. Důkazem je například Martin Svatek, který již jedenáctým rokem vaří v táborské restauraci hotelu Nautilus. „Do Prahy mě to nikdy nelákalo. Možná jsem na to jen nenašel odvahu, dnes jsem za to ale rád. V Táboře se mi prostě líbí a jsem rád, že jsem to tam mohl vyšvihnout,“ říká Svatek v nové epizodě podcastu Chef Arena. „Když se může z Londýna létat za jídlem do Prahy, tak proč by se nemohlo i do Tábora? Není malých cílů,“ dodává s nadsázkou. Zatímco mnoho jiných špičkových českých kuchařů se pyšní plejádou zahraničních angažmá a vedením kuchyně ve špičkové pražské restauraci, Martin Svatek je drobnou výjimkou. Po jedenácti letech v kuchyni táborské restaurace hotelu Nautilus je tak spokojený se svou kariérou, jak by jen mohl být. „Také jsem se dostal do spousty skvělých podniků všude po světě, ale zjistil jsem tam, že kuchařský život je vlastně všude stejný. Všude nás stejně bolí ruce a nohy a všude je stejný záměr – uvařit jídlo parádně a umět se za něj postavit,“ vysvětluje Svatek s tím, že zahraniční angažmá mu dostatečně suplují zahraniční gastronomické soutěže. „Za svůj drobný handicap považuji, že neumím pořádně žádný cizí jazyk. Kdybych se ale odhodlal někam kvůli tomu na rok, dva jít, tak možná teď nejsem v Táboře. Takže ničeho nelituji,“ uzavírá Svatek. Jaká jsou specifika kvalitní gastronomie na malém městě? Co Martina Svatka inspiruje při vaření? Poslechněte si celou epizodu.

Ladislav Černý patří do mladé generace kuchařských nadějí. Ač maturoval teprve v roce 2016, má za sebou velmi slibně se rozvíjející kariéru, kdy vařil i po boku zvučných kuchařských jmen, což mu nikdy problém nedělalo a dle svých slov neměl problém ani s tím, se vedle zkušenějších kuchařů prosadit. „V gastru holt musíte mít ostré lokty, nejde jen někde v koutě a doufat, že to nějak vyjde, občas musíte zabrat, občas něco skousnout a když mi někdo něco řekne, tak se z toho nezblázním,“ říká Černý, který bojuje s roztroušenou sklerózou, ale odmítá se nemocí nechávat omezovat. „Je to hlavně o psychice, spoustu lidí to rozloží. Já jen o něco hůře vidím, jinak jsem v pohodě, nepřipouštím si, že by se to zhoršilo. Vymlouvat se na nemoc je blbost,“ komentuje svůj život s nemocí.

V uplynulých letech si velkou popularitu získaly kuchařské kurzy, kde se amatérští kuchaři učí od těch profesionálních, jak připravovat speciality jednotlivých kuchyní i jak správně vařit klasické pokrmy. Jan Davídek, který má za sebou bohatou historii vaření i úspěchů v soutěžích v Thajsku, sám kurzy thajské kuchyně pořádá a snaží se, aby zážitek z nich byl podobný jako v samotném Thajsku. „Chci aby lidé věděli, jak suroviny vypadají, jak se s nimi pracuje a kde je seženou. Aby si vše osahali a sami si mohli ta jídla připravit. To je rozdíl mezi amatéry a profíky, ti to znají a vědí. A myslím, že to je blahodárné pro gastronomii jako takovou,“ říká Davídek v nové epizodě podcastu Chef Arena.

Cukrařina nejen v Česku, ale i jinde po světě se v posledních letech posunula a díky sociálním sítím se opět stala zajímavým oborem i pro mladé lidi. Jak ale říká cukrářka Lucie Průšová v nové epizodě podcastu Chef Arena, k posunu došlo hlavně po stránce vizuální a stránce prezentace. „Konkurence je dnes obrovská, ale když sleduji klasické cukráře, tak ty si nějakými trendy moc hlavu nelámou. Vymýšlí se novinky, to ano, často vizuálně posunuté až do extrému, ale když se podívám dovnitř, tak to nejdůležitější prostě už bylo dávno vymyšleno,“ říká Průšová.

Ondřeje Slaninu asi většina lidí bude znát hlavně jako sympatického kuchaře, který již šestnáct let provází diváky oblíbeným pořadem Kluci v akci. O tom, že mu dlouhodobá angažmá nejen v televizi nejsou cizí, svědčí i to, že v pražské restauraci Chateau St. Havel letos oslaví rovněž úctyhodný čtrnáctý rok. Sám Slanina v nové epizodě podcastu Chef Arena přiznává jistou míru konzervatismu. „Jsem ten typ, co když mu někde něco zachutná, tak chodí pořád do stejné restaurace. Nejsem ale typický Čech, kteří jsou chuťově velmi konzervativní. Lidé tu moc nechtějí ochutnávat, často dokonce o nových chutích řeknou, že je to hnus a nikdy se k nim nevrátí. To je ale škoda, měli by jim dát více šancí, zjistit, že jsou vlastně dobré a obohatit si tak život,“ říká Slanina.

Má za sebou bohaté zkušenosti v nejlepších restauracích po celém světě, vařil i u Gordona Ramsayho a již rok a půl je šéfkuchařem proslulého karlovarského Grandhotelu Pupp. Když ho ale lidé potkají na ulici, baví se s ním hlavně o účinkování v pořadu Kluci v akci, kde je Ondřej Koráb novou posilou. „Na začátku mi to bylo trochu líto, ale pak jsem si to v hlavě srovnal. Šéfkuchařů pětihvězdičkových hotelů jsou u nás desítky, ale šéfkuchařů v televizi je jen pár,“ říká Koráb v nové epizodě podcastu Chef Arena.

Kdo by neznal Emanuela Ridiho. Sympatický rodák z Elby si nejen díky pořadu S Italem v kuchyni, ale hlavně díky tomu, že přes dvacet let v Česku vaří poctivou italskou kuchyni, získal srdce tuzemských milovníků gastronomie. „Nemusel jsem nikdy jídla upravovat pro Čechy, chtěl jsem vždy ukazovat, jak se dělají ty pravé italské těstoviny a nic tam nepřidávat. Může to vypadat chudě, ale ty chutě jsou výborné,“ říká Ridi s tím, že ač je v Česku italská kuchyně dlouhodobě mezi nejpopulárnějšími, stále u nás ještě přežívají jisté neduhy z minulosti. „Jsou těstoviny a těstoviny. Když si koupím takové, co stojí 25 korun, tak prostě nemohou být dobré,“ vysvětluje Ridi.

Kristina Nemčková upoutala nejen Česko, ale i celý kulinářský svět tím, že se stala nejmladší vítězkou v historii populární gastronomické soutěže MasterChef. A světových rozměrů nabývá i její kariéra. „V říjnu nastupuji do dvoumichelinské restaurace Story v Londýně. Už jsem tam byla na stáži během studia na asi nejznámějším kulinářském institutu Le Cordon Bleu London. Chtěla bych tam vydržet tak dva tři roky a pak bych chtěla procestovat svět, láká mě třeba Asie nebo Skandinávie,“ prozrazuje v nové epizodě podcastu Che Arena Nemčková s tím, že za vlastní michelinskou hvězdou se zatím nežene a vnímá ji spíše jako něco, co udává směr její cestě. „Jestli to vyjde nebo ne, kdo ví. Třeba se v půlce té cesty zastavím a řeknu si, že tady jsem šťastná a spokojená. Proč ne,“ říká Nemčková. Jak probíhá studium na nejproslulejší gastronomické akademii? Proč se Kristina Nemčková nebála absolvovat rovnou dva obory Le Cordon Bleu London a co jí studium dalo? Poslechněte si celý podcast.